Ve stínu stínů
Lucy Clarke: Stíny nad zálivem
Původní název: Last Seen. Přeložila Alena Preisertová.
Vyšlo v roce 2018 v nakladatelství Cosmopolis.
Stíny nad zálivem jsou třetím thrillerem z pera britské moderátorky a lektorky tvůrčího psaní Lucy Clarke. Po úspěchu předchozích titulů, vydaných v ČR pod názvy Modrá a Poslední nádech, znovu sáhla po komerčně vděčném žánru psychologického napínáku.
Děj se odehrává na břehu anglického poloostrova Sandbank, v chatové kolonii, v níž rok, co rok tráví dovolenou dvě matky-kámošky, Sára (v původním znění jistě Sarah) a Isla. Autorka projektuje příběh pohledem obou dvou, což je místy svěže funkční, jindy lehce rušivé. Vztah protagonistek je vzácně harmonický do chvíle, kdy pod hladinou záhadně zmizí Islin syn Marley. Tragédie rozbije idylku a zaseje mezi obě dámy plíživě narůstající tenzi. Ta postupně překypí v otevřený nesoulad, plný zášti a klamu. No, a po letech od první tajemné ztráty přichází tajemná ztráta druhá: na výročí Marleyho zmizení se vypaří pro změnu Sářin syn Jacob. A rázem je tu vyeskalovaná zápletka a vše míří vstříc dramatickému finále.
Jak tuto knihu hodnotit? Lze to učinit z několika úhlů: úhel komerční: určitě dobrá práce, protože zajišťuje autorce živobytí a o to přece jde v umělecké tvorbě až na prvním místě (jako v každé ekonomické činnosti). Úhel souladu čtenářova očekávání s nabídnutou hodnotou: v pořádku, čekal se žensky laděný rodinný psychothriller, což v podstatě sedí. Úhel čtivosti, kvality vyprávění: jo, mělo to švih, louskala jsem to jedním dechem, fajn. Úhel myšlenkové hloubky: nula. Aspoň dle mého názoru.
Čili: kniha se četla pěkně, vyvolala emoce, vyvolala pocit napětí, přinesla vcelku předvídatelné melodramatické rozuzlení. V neposlední řadě bych ocenila propracované rozkreslení obou hlavních postav. Ladila mi i celková melancholická atmosféra dílka. To všechno jsou přednosti knihy. A není jich tedy málo.
Na druhou stranu nelze popřít závan tuctovosti, zabředající možná až k hranici bažiny zvané klišé. Vždycky, když něco takového čtu, doufám, že ze spodních plánů vyklíčí dávka nějakých nosných inspirací k hlubším úvahám. V tomto případě moc ne. Kvapem dospívám k názoru, že pro určitý druh literatury jsou přece jen možná lepšími pisateli muži.
Nicméně: kdo si přeje přečíst odpočinkový letní thriller, pro toho jsou Stíny nad zálivem dobrou volbou.