Slátanina pro barbíny
Tamara Klusová uklohnila literární dílo. Jmenuje se Kniha života. A protože je Tamara Klusová manželkou celebrity, našlo se pochopitelně nakladatelství, co po oné pokroutce mlsně sáhlo.
Já bych to ani nezaznamenala, nebýt toho, že mě na zmíněný veleskvost upozornila kamarádka. A že prý ať na to mrknu, neb větší hovadinu v životě neviděla. Tak jo, tak jsem to prolistovala ... a nemohu souhlasit. Tohle není hovadina. Ani náhodou. Tohle je prostě zoufale ubohá snůška katastrofálně slabomyslných blábolů, o nichž je paradoxně autorka přesvědčena, jak jsou úžasně duchaplné.
Být editorem, stydím se do morku kostí, že jsem něco takového doporučila k vydání. A to bez ohledu na očekávaný profit. Což ovšem byla sázka, jež nevyšla, protože kniha propadla na celé čáře a skončila coby neprodejný odpad. Je pravděpodobné, že celý projekt zatopil pan zpěvák, čili editor může být klidu. Aspoň co se týče ekonomické stránky věci.
Je mi z toho nanic, protože tohle je signifikantní ukázka prohnilosti knižního trhu (buďme v klidu, není to žádná česká specialita, tohle funguje celosvětově). Talentovaný člověk může napsat sebelepší věc, ale nikdo mu ji nevydá, nemá-li štěstí na nějakou tu šikovnou protekci ... nebo není tak houževnatý jako třeba svého času Rowlingová (a i tak musí být na konci příběhu opět štěstí: natrefit na vydavatele, schopného rozeznat tržní potenciál). Ale mediálně známá osobnost může počmárat papír sebepříšernější koninou, a lup ho, už je z ní publikovaný autor. Jistě, to co píšu není žádný objev, tohle všichni víme. A stejně tak víme, že se s tím nedá nic dělat. Ale přesto se občas vyskytne chvíle, kdy to člověka znovu nakrkne. Jako třeba chvíle, kdy se pokochá moudrostí vetknutou do Knihy života.