Náboženství není řešení
Maminka mi nadělila k Vánocům knížku. Jako zarytá ateistka mě obohatila o publikaci s názvem "Parabible". V první moment jsem nabyla dojmu, že se jedná o její další provokaci a v dotyčném spisu objevím náležitě sžíravé útoky na křesťanství.
Omyl. Ukázalo se, že autorem díla je teolog, dokonce kazatel, a dokonce překladatel bible. Alexandr Flek. Parabible vychází z překladu, jehož vypracování řídil, a vytváří mozaiku krátkých novozákonních příběhů, transponovaných do naší pohnuté doby.
Celkově mi to přišlo jako prima nápad, byť některé kousky hodnotím coby poněkud uhozené. Když jsem se však dočetla (z pera teologa, podotýkám!), že "náboženství nikdy není řešení", tak to mě fakt zarazilo. A musela jsem se zamyslet.
Svým způsobem celoživotně inklinuju ke křesťanství, byť nebeská schvalovací komise by mou žádost o přijetí do ráje zřejmě shodila ze stolu. Díky kamarádům z mládí jsem se nejvíc ometala kolem husitské církve. Kdo to nezná, tak to je podobný šprajc proti Vatikánu, jako mají Angličani. Akorát u nás byl motivován nacionálně, nikoli postelovými potřebami jako v případě Jindřicha VIII. Musím konstatovat, že byla-li bych spirituálně vyhladovělá duše prahnoucí po religiozním nasycení, pak by mě husitská církev nejspíš zašroubovala do hluboké deprese. Tristní pocity z formálního a zcela vyprázdněného pánbíčkaření, na něž jsem tam narazila, mě jen utvrdily v názoru, že náboženství není pro mě. A že není pro nikoho, kdo se nemíní nechat nacpat do kadlubu upachtěných dogmat.
Ano, náboženství není řešení. A napíše-li to teolog, kazatel, překladatel bible, zní to zcela jinak, než když to napíšu já, heretická nána. Pravda, zmíněnou větu vytrhávám z kontextu. OK, zde je kontext: "lidé uctívají Boha různými způsoby, ale to neznamená, že ho znají". A to už je srozumitelné a rázem se dá chápat, jak si může kazatel dovolit tak "nehorázné" tvrzení.
Nezbývá než dodat, že s ním absolutně souhlasím.