Žádné kompromisy ...

Následující řádky věnuji projekci dojmů z četby povídkové sbírky Jiřího Raichla „Zítra už bylo“ (nakladatelství tofana, 2018). Jedná se o druhou tiskem publikovanou knihu tohoto autora (prvotina „Poblíž nebe“ vyšla rovněž v roce 2018).

Co my při čtení nejvíc vířilo hlavou? Asi toto:

• jsme přesvědčeni, že to, co myslíme, že se děje, děje se doopravdy?

• jsme přesvědčeni, že je náš život skutečně takový, jaký nám připadá?

• jsme přesvědčeni, že náš čas tiká pravidelně, nebo je všechno trochu jinak?

Raichl nenabízí čtenáři žádné laciné kompromisy. Popadne ho za ruku a odvede do imaginární krajiny, kde se hroutí všechny jistoty a opěrné pilíře konformní existence. A tady se spolu prokousávají životu až na samu dřeň, aby vysáli morek skutečnosti. Nebo snad paraskutečnosti?

11 povídek, postavených na rozmanitých nápadech. Kam na tu invenci autor chodí, to by mě fakt zajímalo. Přitom to kolikrát začíná tak obyčejně až banálně, až by člověk zívnul. Ale během pár vět či odstavců jsme zcela jinde. A začíná mazec.

Ne, zapomeňte na chlácholivé počteníčko, zakončené uslintanými happyendy. Raichlův škrablavě groteskní humor, vypravěčské tempo hodné šikanzenu, bizarní zvraty zápletek a překvapivé pointy příběhů – to je první plán. Pod ním klokotá meditativní eintopf, z něhož si může každý vyzobnout to své. Nebo taky nemusí.

A přitom to všechno prožívají lidé jako vy nebo já. V „normálním“, konvenčním světě. Žádné vymyšlené paralelní dimenze ve stylu pokleslé fantasy literatutry. Pěkně tady a teď.

No, neodradila jsem Vás? To bych nerada. Nebo vlastně nevím, je mi to víte kde. Jako každá dobrá literatura, i tahle kniha čtenáře rozdělí. Žádný mdlý, průměrný dojem. Buď ano nebo ne. Tak to má být. Rozbředlou kejdu tak nějak sbaští skoro každý.

Hodnotné čtení však pro každého není. Ale kdo mu přijde na chuť, má šanci prokousat se až na dřeň. A vysát morek.

1 komentář - Žádné kompromisy ...

Odpovědět